Splašená interpretace v Mikulově

Co se stane, když se „to přepískne“ s působením na všechny smysly, zaměřením na emoce a naopak se nedotáhne logická kostra a podcení přehlednost? Dostaneme expozici, která na první pohled upoutá, v níž se ale pochvíli utopíme v záplavě vjemů, zvuků, a tvarů. Výsledkem je kocovina a na konci úleva, že to máme za sebou. Tak si asi tvůrci ani zadavatelé nové expozice Víno napříč staletími na mikulovském zámku její vyznění nepředstavovali.

Začíná to už ve vstupní prostoře, kde do hudebního doprovodu běží videosmyčka promítaná na klenbu. Zachycuje historické zmínky o vínu a vinařství od starého Egypta dál. Kam až přesně ale nevím, protože po pěti minutách mě už bolelo za krkem tak, že jsem se nedodíval. Snad kdyby u toho bylo lehátko na opalování a sklenka vína, tak by to šlo, ale takto ani náhodou. Druhý dataprojektor promítal nějakou mozaiku na hrubou vápencovou dlažbu před vstupními dveřmi do vlastní expozice. Tento efekt se podařil, vypadalo to pěkně, i když ani nevím, co přesně na té mozaice bylo a co mi to mělo sdělit. Dřevěná plastika znázorňující římskou loď přepravující sudy s vínem je určitě efektní, ale zase mi není úplně jasné proč tu je. Působí spíš strašidelně se svou dračí hlavou a ladění atmosféry do tajemného hávu mi k vínu a vinařství jednoduše moc nesedí.

Projdu do druhé větší místnosti, kde mě uvítá další hudba, vlastně hned několik přes sebe. Náznak románské zdi mi má asi evokovat počátky vinařství v klášterech. Podobně i vyřezávané gotické cosi, na které se dá vyjít po schodech. Neodolal jsem a vystoupal, přišel jsem na ochoz ze kterého jsem se měl asi podívat na obraz krále a královny. Ale popisky nikde – vlastně ne, ty jsem viděl pod schody, aha, tak to se budu muset ještě jednou podívat. Po zdech jsou také panely s doprovodnými texty. Bohužel vlastním brýle a mám velký problém celkem dost textů číst. Mizerné světlo unavuje a všudypřítomná hudba, respektive její změť, taky. Oko mi padne na dřevěné desky s kalichem uprostřed, portrétem nějakého panovníka a znakem draka. Z názvu panelu jsem pochopil, že jde zřejmě o husitství, text jsem už ale nečetl, dívám se po popisce k portrétu a drakovi, aha, tady, tak to je Zikmund, liška ryšavá, a dračí řád. Jakou mají souvislost s vínem? Proč tu jsou? To netuším. Jdu dál a přicházím k postavám v životní velikosti. Lichtenštejnská kněžna, která má na zadní straně napsanou charakteristiku jedné vinařské podoblasti, tu podle autorů na večírek v barokním divadle pozvala významné osobnosti své doby, které na zádech nesou charakteristiky dalších vinařských podoblastí související s místem jejich narození či působení. Aha. Vše orámováno divadelní oponou, která je předělem do poslední části expozice. Tady se dozvídám něco o pěstovaných odrůdách, půdách, různých chutích, které bych měl v odrůdových vínech cítit, ale láká mě kolo na malém podiu. Usedám za řidítka a šlápnu do pedálů. Rozjede se projekce, přede mnou ubíhá cyklostezka a já jedu k Mikulovu. Dobrý nápad, pěkně udělané video. Jenže, sedátko je hodně nepohodlné, takže po chvíli myslím na něco úplně jiného než na jednotlivé podoblasti, které se mi představují. No, vlastně moc nepředstavují, jenom se mi ukazují žánrové obrázky vinic, krajiny. Za chvíli už je to trochu nuda, čím se liší a jsou jedinečné se nedozvím, takže sesedám a s otázkou, kde je kultura vína pokračuji dál. Tady! V rožku je obrazovka a u ní sluchátka, cimbálová muzika a video o vinařské tradici na jihu Moravy. Vlastně je tu ještě  další velká projekce s lavicí a sluchátky. Nasazuji si je a neslyším nic – říkám si, no aspoň to, asi autoři chtěli odstínit ten okolní rachot, pardon, hudební kakofonii. Projekce navíc obsahuje titulky, ale už si vážně nevzpomínám, o čem to vlastně bylo. Sundal jsem sluchátka a zkusil druhá – a vida, někdo v nich ty titulky nahlas četl, tak ta první sluchátka asi byla porouchaná.

Předností expozice byly všudypřítomné překlady v Braillově písmu. S pocitem úlevy jsem vycházel ze dveří na čerstvý vzduch – konečně ticho a světlo. Co se mi tou expozicí někdo pokoušel sdělit? Vážně netuším, snad to, že víno je tu už fakt dlouho a pěstuje se u nás jenom někde. Ale vydržet hodinový nápor na smysly bylo skutečně náročné. Šel bych tam znovu? Nešel. Doporučil bych to známým? Nedoporučil. Odcházím někam do podzámčí na skleničku burčáku. Potřebuji ji nutně. Tak že by toto byl hlavní cíl expozice…?

Psáno 6.10.2012, navštíveno 5.10.2012