Zkušenosti z obnovy tří naučných stezek

Panely naučných stezek, expozice, letáky i všechny ostatní formy interpretace mají omezenou životnost. A to jednak fyzickou, tedy než začnou vypadat omšele a pomalu se rozpadat, a také morální, kdy po nějaké době působí zastarale. V současné době proto probíhá řada projektů obnovy starších stezek. Měl jsem příležitost se v posledním roce zúčastnit tří – v Litovelském Pomoraví, Poodří a v Bílých Karpatech. Jak se mezi sebou lišily a na co jsem přišel?

Místa zůstávají

Jedním z omezení všech těchto projektů je skutečnost, že využívají stejné lokality, kde byly panely umístěny před tím. Maximálně se některá zastavení neobnoví, ale k přesunu panelů s ohledem na výhledy či růst vegetace nedochází. Je to celkem pochopitelné vzhledem k náročnosti získání potřebných souhlasů a povolení, ale souvisí to i se systémem plánování a přípravy těchto projektů, o němž se zmiňuji v závěru. V každém případě to občas je na škodu věci.

Stezka Okolo Hrozenka už skutečně obnovu potřebovala...

Trasy zůstávají i se mění

Přesněji řečeno se někdy zkracují, což považuji za rozumný krok. Přece jen se styl cestování za posledních dvacet let dost změnil. Ubylo klasických pěších turistů, kteří s batůžkem vystoupí na nádraží a po značce dojdou o dvacet kilometrů dál na jiné nádraží či zastávku. Naopak přibylo návštěvníků v autech, kteří se potřebují vrátit zpět do výchozího bodu. A místo výprav Klubu českých turistů jsou mnohem běžnější rodinné skupinky nebo skupiny přátel různého věku.

Zejména pro rodiny je dvacetikilometrová trasa nebo okruh příliš - pokud se nejedná o trasu pro cykloturisty, což je další posun oproti minulosti. Takže zejména u pěších tras je doba zkracování a okruhování. Neplatí to ale absolutně. V mém případě například páteřní trasa Luhy Litovelského Pomoraví dlouhá 16 km a vedoucí z Olomouce do Litovle zůstala zachovaná. Je ale jako celek využívaná hlavně cyklisty. Podobně naučná stezka Kotvice jde z Nové Horky poblíž Studénky k Pasečnému mostu, ale je poměrně krátká (cca 3 km) a po značených trasách se dá snadno vrátit zpátky do Studénky. V případě NS Okolo Hrozénka se podařilo trasu zkrátit z 21 na 14 km. A lze ji absolvovat pěšky i na kole - ale rovinka to tedy rozhodně není.

Jedna z tabulí vzniklých v rámci obnovy stezek v Bílých Karpatech. Je otázka, kolika návštěvníkům tradičně pojaté tabule s velkým množstvím textu, latinskými názvy organismů apod. skutečně poslouží?

Témata zůstávají i se mění

Jak moc se dalo pozměnit tematické zaměření stezky jako celku i jednotlivých zastavení, se lišilo případ od případu. Zatímco zaměření stezek v Pomoraví a Poodří bylo dáno předem, v případě Moravských Kopanic jsme měli volnější ruku. Prostor pro interpretační plánování se také lišil. Například na CHKO Poodří proběhlo několik dosti intenzivních diskusí, jejímž cílem bylo říct si, k čemu by stezka měla posloužit, pro koho ji děláme a co má sdělit jako celek i v rámci jednotlivých zastavení. Problém byl to posléze přenést do konkrétní podoby, protože tato zastavení garantovali odborní pracovníci, z nichž někteří byli více otevření k zásahům ve prospěch jednoduchosti a čtivosti, kdežto jiní více trvali na informační hutnosti a maximální přesnosti vyjadřování. U stezky Okolo Hrozénka jsme této diskusi věnovali dost času a výsledkem bylo pojetí založené spíše na životě člověka v určitém prostředí a jeho proměny než na přírodovědné zajímavosti území.

Zastavení věnované hospodaření na Kopanicích je zaměřené na proměnu zdejšího zemědělství a tradičního využití ovoce zdejšími lidmi. Grafickou dominantou tabulí NS Okolo Hrozenka byly velké historické i soudobé fotografie. Průvodcem po stezce je smyšlený "strýk Marcin".

Forma zůstává i se mění

Součástí zadání byly rozměry tabulí a povinné prvky plynoucí z manuálu AOPK, zbytek byl otevřený. Potěšilo mě, že ve všech případech zadavatelům skutečně záleželo na tom, jak budou tabule vypadat a jestli dokáží zaujmout návštěvníka. Ani jednou jsem se nesetkal s přístupem – hlavně to nějak udělejte, aby tam ty panely včas byly, však on si je někdo určitě rád přečte. Dvě stezky – Pomoraví a Poodří - dělala výtvarnice Ivana Kolářová, s níž jsem dělal muzejní expozice v Býškovicích, Horním Újezdu nebo archeostezku Moravskou Bránou. Potěšilo mě, když mi kolega z Poodří jednu z cedulí archeostezky ukázal jako příklad toho, jak by si nové tabule představoval . Nastal tedy jasný posun od tabulí, které si jejich tvůrci často dělali sami k cedulím tvořeným výtvarníky.

Panely NS Luhy Litovelského Pomoraví byly doplněny dřevěným reliéfem s citátem od místního básníka, charakteristickým prvkem prostředí (v tomto případě skokanem zeleným) a kruhovou matricí pro zhotovení frotáže.

Jak to říct?

Hledali jsme jinou formu vyjádření hlavních myšlenek na malém prostoru. Více se to povedlo v případě Litovelského Pomoraví a Okolo Hrozenka než v Poodří, kde byl větší tlak na množství prezentovaných témat. S kolegou Daliborem Kvitou jsme v případě Pomoraví zvolili formu dialogu Řeky s Dubem. Šlo nám o to podat základní „lužní“ témata tak srozumitelně, aby byly tabule zajímavé i pro laiky a děti. Také jsme k jednotlivým zastavením vybrali úryvky od místních básníků, které mohou návštěvníky inspirovat k jinému vnímání krajiny kolem nich.

Výřez z jedné tabule NS Luhy Litovelského Pomoraví s dialogem Řeky a Dubu o vzniku Planých louček.

U stezky Okolo Hrozenka jsme spolu s Marií Petrů a Renatou Vaculíkovou vymysleli "strýka Marcina", který k návštěvníkům promlouvá v kopaničářském nářečí o různých otázkách života v tomto rázovitém a krásném koutu východní Moravy. V Poodří jsem se snažil texty alespoň důsledně rozčlenit do více úrovní, co nejvíce zkrátit a přeložit z odborného do laického stylu.

Přístup se mění i zůstává

Nejjednodušší byl proces tvorby stezky Okolo Hrozenka, tedy v Bílých Karpatech. Důvodů je asi víc. Velmi podstatným byla spolupráce se dvěma zkušenými neziskovkami – Vzdělávacím a informačním střediskem Bílých Karpat z Veselí nad Moravou (Marie Petrů) a Informačním střediskem pro rozvoj Moravských Kopanic (Renata Vaculíková). Obě kolegyně se interpretaci dlouhodobě věnují a bylo to znát. Ale podstatný byl i prostor a důvěra, kterou dostaly od CHKO Bílé Karpaty. Myslím, že je to výsledek dlouhodobého snažení VISu v této oblasti i interpretačních projektů posledních let, které jsme v Bílých Karpatech společně realizovali.

Spolupráce v Poodří byla složitější, na čemž se podepsaly i organizační změny, které v průběhu projektu nastaly. A v případě Litovelského Pomoraví náročnost projektu souvisela hlavně s jeho velkým rozsahem . Celkově ale byla jasná snaha všech zúčastněných dosáhnout co nejlepšího výsledku i jejich ochota pro to hodně udělat.

Na druhou stranu byl patrný značný rozptyl v tom, co odborní pracovníci považovali za dobrý výsledek. U některých bylo vidět, že interpretaci chápou jako formu efektivní komunikace s laickou veřejností a nástroj k dosahování ochranářských cílů. U jiných bylo jasné, že naučné stezky berou spíše jako příležitost k přírodovědně-ekovýchovné osvětě pro (alespoň mírně) poučené milovníky přírody. A to, si myslím, je málo. Ukazuje to na nutnost intenzivní diskuse a práce s pracovníky CHKO a AOPK. Bylo by škoda nevyužít potenciál, který interpretace ochraně přírody nabízí. Potěšitelné ale je, že posun nastal a to podstatný.

Nové tabule naučné stezky Kotvice nesou grafický rukopis Ivany Kolářové. Bohužel se nepodařilo více omezit počet témat na jednom zastavení, takže panely působí dost hutně.

Poznámka na závěr

S lepším pochopením principů interpretace souvisí i způsob přípravy těchto projektů. K lepšímu výsledku by bylo možné dospět, pokud by regulérní plánování interpretace předcházelo podání žádosti o projekt. Zatím je ale praxe taková, že plánování interpretace v lepším případě začne až v okamžiku zahájení realizace, kdy jsou základní parametry už dané schváleným projektem. V horším případě pak nenastane vůbec. Jedná se o stejný problém, jaký znám z realizace místních muzeí a naučných stezek MASkami a obcemi. Tento stav jednoznačně ukazuje na neukotvenost oboru interpretace. V MASkách a na obcích, to lze chápat, ale v institucích, které by interpretaci měly využívat jako standardní nástroj ochrany přírodního a kulturního dědictví, je načase se pokusit to změnit. Významně by k tomu mohl přispět připravovaný projekt Sdružení pro interpretaci místního dědictví (SIMID), semináře pro pracovníky Domů přírody, které chystá Kaprálův mlýn i zamýšlená metodika interpretačního plánování pro potřeby AOPK.

LP, 22. 8. 2015