Návštěvnický zážitek v Lednici
„Prosím, mohla bych si to povolení dokoupit potom? Moc ráda bych si to tady vyfotografovala.“ ptala se omluvně asi sedmdesátiletá návštěvnice mladé průvodkyně v Rytířském sále lednického zámku. „Je mi líto, ale nemáte povolení, tak Vám nemůžu dovolit, abyste tu fotila.“ Zněla konečná odpověď průvodkyně. Diskuse skončila. Bylo to jen pár minut poté, co v témže Rytířském sále neváhala několik asi sedmdesátiletých paní napomenout, aby si nesedaly na prosté dřevěné lavice, které tu v rozích jsou. Paní postupně vstaly a neprotestovaly.
Mezitím probíhal výklad, který průvodkyně odvyprávěla zřejmě zcela přesně podle předlohy. Bohužel v něm chyběly jakékoli emoce, osobní přístup, úsměv, pokus o kontakt s návštěvníky. Dozvěděli se v něm spoustu detailů, kolik měří a váží lustr, kolik vody se vleze do vany a taky spoustu zbytečností, typu že velké vázy jsou příkladem využití dekorační techniky kaneláže? Možná se ta technika jmenovala jinak, v každém případě jim její jméno nic neřeklo a technika nebyla nijak vysvětlena. Nebo se v tyrkysovém sále dozvěděli něco v tom smyslu, že jeho vzhled je výsledkem dobrého vkusu jeho tvůrce – bohužel jsem si přesné formulace nezapamatoval, ale mnohem raději bych se dozvěděl víc o důvodech, proč jsou interiéry takové jaké jsou, jak se v nich skutečně žilo, jaké to bylo, když museli Lichtenštejnové najednou opustit zámek, který jim po staletí patřil, co se s ním dělo po válce, kolik lidí na zámku žilo a kolik se o něj staralo, jak vypadal jejich běžný den a tak podobně. Bohužel zůstalo jen u popisu toho, co jsme mohli vidět, že je například komoda bohatě zdobena vykládáním.
Dotazů bylo minimum, diskuse žádná, rozloučení vlažné. Za 40 minut jsme byli venku a pocity? Viděli jsme úžasný zámek, dřevořezby, stropy, ale prohlídka nestála za moc. Je to škoda.
Mám-li to shrnout, pak:
Průvodkyně zůstala zcela neosobní, neusmála se, prohnala nás okruhem za 40 minut, chovala se více jako policista, který má za hlavní cíl zajistit, abychom nic nezničili, nešlapali mimo koberec nebo nedej bože si něco nevyfotili bez zaplacení patřičného poplatku - předem. Kdo si nevšiml cedulky u pokladny, má smůlu, nebo si musí dát repete.
Výklad nijak nezapojoval představivost návštěvníků, nevtahoval je do děje, nekladl jim žádné otázky, zůstal na úrovni konstatování faktů, popisu vystavených objektů, ale nesnažil se poutavě prezentovat jedinečný příběh tohoto místa. Chybělo jasné téma, věc, která by jednotlivosti propojila do jednoho pochopitelného a zapamatovatelného celku.